KONTAKT

P. Mgr. Josef Zelinka

Náměstí 3. května 166

765 02 Otrokovice

 

Telefon: 577 922 337

Mobil: 731 621 127

E-mail: faraotr(zav)volny.cz

Zlínský děkanát 
 
Olomoucká arcidiecéze

 

Číslo bankovního účtu:

1405341369/0800

 

ÚŘEDNÍ HODINY 
 NA FAŘE

Pondělí a Středa

9 - 10  a  15 - 16  hod.

 

 Žádost o křest je třeba nahlásit aspoň 1 měsíc předem.

 Žádost o svatbu je třeba nahlásit aspoň 3 měsíce předem.

Římskokatolická farnost sv. Vojtěcha - Otrokovice


PROMLUVY

3. neděle velikonoční - C

 

V době velikonoční se texty prvního čtení nejvíce dotýkají působení apoštolů po Ježíšově vzkříšení. Dnes jsme slyšeli, jak se apoštolové kvůli hlásání evangelia dostali před soud velerady. Když velekněz vznesl obvinění, že apoštolové mají přísný zákaz učit o Ježíši Kristu a přesto tak činí po celém Jeruzalémě, hájí se Petr slovy: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi." Pro apoštoly je v tu chvíli důležitější ne to, jak obstát před veleradou, ale jak jednat, aby se zalíbili Bohu. Jenže za tento svůj postoj si vysloužili zbičování.

Dokážete si představit, že byste se radovali z toho, když vás dají zbičovat. Pro mě je to něco nepředstavitelného. Přesto zde čteme, že apoštolové odcházeli po zbičování s radostí, protože se jim dostalo té cti něco pro Ježíše vytrpět. Možná si ale vzpomeneme třeba na něco podstatně méně náročného, kdy jsme měli radost, že jsme to dokázali podstoupit pro nějakou dobrou věc.

Vzpomínám si, jak jsem během základní vojenské služby začal nosit na krku viditelně křížek, protože to bylo zrovna období, kdy Pán Ježíš vstoupil do mého života zcela novým osobním způsobem. Velitel mi ovšem nařídil, abych ho sundal, a když jsem odmítl, dostal jsem trest nějaké práce navíc. Tehdy jsem taky pocítil radost, že jsem to kvůli Pánu Ježíši dokázal. Ale umět se radovat z pronásledování a bičování, to už je poněkud silnější kafe.

Je však jasné, že takto snášet utrpení mohli apoštolové jedině díky tomu, jak mocně zasáhl Ježíš do jejich životů a že je k tomu také vybavil mocí svého Svatého ducha. Názorně to vidíme u apoštola Petra. Ten Ježíše nejdřív ze strachu třikrát zapřel. Bylo to však ještě v době, kdy neznal moc vycházející z Ježíšova zmrtvýchvstání a nezakusil naplnění Duchem svatým. Protože se před tím chvástal, že půjde s Ježíšem i na smrt, musel se setkat se svojí slabostí a ubohostí. V evangeliu jsme slyšeli, jak se ho Ježíš třikrát zeptal: Miluješ mě? Zřejmě mu tím připomíná jeho trojí zapření, ovšem ne proto, aby ho znemožnil. Vždyť mu při tom slovy „pas mé ovce" svěřuje vedení celé církve. Petrovi však musí být jasné, že Ježíš si ho vybral navzdory jeho slabosti a selhání. Bylo však třeba, aby se on i ostatní apoštolové spoléhali zcela na Boha a aby to byl Duch svatý, který bude působit v jejich životech a skrze ně v tomto světě. To vše pak naplňovalo jejich apoštolskou službu takovým nadšením a horlivostí, že byli dokonce rádi, když mohli snášet pro Ježíše něco náročného.

To samé ale bude mít rozhodující vliv na to, jak my dokážeme snášet obtížné a bolestivé okamžiky našeho života. Je velký rozdíl, jestli něčím náročným člověk prochází jen svými silami anebo v síle Ducha svatého vybavený mocí Boží. Nemůžeme ale při tom vynechat ani ta slova apoštolů: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi."

Velký rozdíl pochopitelně bude, jestli se člověk dostane do svízelné situace právě proto, že se drží věrně své víry anebo naopak kvůli něčemu, co zanedbal nebo co si sám umanul. Kolikrát se lidé ženou bez ohledu na Boží vůli za kdoví čím a když na to doplatí, pak si naříkají, za co je Pán Bůh trestá, jakoby on za to mohl. Skutečná víra v Boha se naopak projeví radostí i tam, kde člověk dokáže poslechnout Boha, přestože je to těžké. Někdy to ale mezi věřícími vypadá i tak, že poslechnou Boha spíš ze strachu a už vůbec nejsou nadšeni z toho, jak se tím prezentují u ostatních lidí. Někdo není nadšený tím, když má třeba v neděli před domem na otázku souseda kam jde přiznat, že bere vážně přikázání světit sváteční den. Někdo se v mileneckém vztahu ostýchá dát najevo, že by měl brát vážně 6. přikázání ohledně předmanželské zdrženlivosti a takových podobných strachů a obav se najde spousty. A přitom ve všem, kde posloucháme Boha místo lidí, jsou obsaženy hodnoty, ze kterých bychom se mohli jedině radovat. Vždyť velkou radostí je už to, když člověk dokáže být Bohu věrný právě v tom, co je těžké. A čím je ta věc obtížnější, tím bude radost větší. Je to ale možné jen tehdy, když má život s Kristem opravdu přednost před vším ostatním. Jedině proto zbičovaní apoštolové odcházeli s radostí.

To vše tedy závisí na opravdovosti a hloubce naší víry. Dokud nehledáme s největším zaujetím Krista a jeho království, nutně zůstaneme smutní, zaražení nebo nesmělí ve všech situacích, ve kterých je třeba pro život s Ježíšem něco náročného podstoupit.

 

2. neděle velikonoční - C

Prožíváme druhou neděli velikonoční a můžeme si připomenout, že dnešní svátek Božího milosrdenství ustanovil Jan Pavel II. ve svatém roce 2000, kdy současně svatořečil Faustynu Kowalskou. Té Pán Ježíš ve svých zjeveních svěřil přání zavést tento svátek právě na druhou neděli velikonoční. Je to zřejmě také proto, že se dnes čte evangelium o ustanovení svátosti smíření, což je svátost, ve které právě milosrdenství hraje největší roli. Když papež František po 15 letech vyhlásil další Svat rok, rovnou ho celý nazval Rokem milosrdenství.

Při té příležitosti probíhá na různých místech otevírání svatých bran a jejich návštěva má vyjadřovat, že chceme být pro Bohem nabízené milosti otevření v plné míře. S teplejším počasím bude také aktuálnější se na některé z těchto míst vypravit. Někteří společně vyrazí i do Říma, další třeba do Krakova nebo s charitou na Hostýn. Proto jsme vám také i v našem občasníku nabídli přehled o tom, jak je možné být na projití svatou branou připravený, a tím jsou tyto informace snadno po ruce.

Snad stojí za zamyšlení, jaký to má být okamžik, když člověk projde branou milosrdenství. Myslím, že v tom nemáme očekávat nějaký mimořádný silný zážitek. Po stránce prožitku nebo pocitu to může být něco úplně stejného, jako když někam projdeme jakoukoliv jinou branou. Je to však otázka víry, zda přijmu, že skrze tak běžnou věc, jako je vstoupit do chrámu, mi Bůh za určitých podmínek nabízí mimořádnou milost. Jistěže vydat se do Říma a projít branou svatopetrské baziliky asi není úplně běžný zážitek, jenže nyní máme možnost udělat to samé na Velehradě nebo Hostýně a to pro mnohé není nic neobvyklého. Jakoby nám papež František chtěl říct, že vzácné Boží milosti lze nacházet i obyčejnějším způsobem.

Uvažme, jakou potřebujeme víru v okamžiku, kdy máme svatou branou projít. Když doputujeme k takové bráně, přinášíme si tam následky našich vin, tzn. určitou škodu, kterou naše hříchy způsobily. Ve svátosti smíření sice obnovujeme svůj život s Bohem a v případě těžkého hříchu se nám k němu znovu otevírá přístup. Následky našich vin si ale dál neseme. A pak stačí udělat jeden malý krok určitou branou, aby nám Bůh následky hříchů odňal. Obyčejný krůček stačí k neobyčejnému projevu Božího milosrdenství. Ten malý krůček ale musí být velkým krokem důvěry ve velikost Božího odpuštění.

Aby ale na tak velkou milost byl člověk připravený, s tím souvisí ostatní stanovené předpoklady. Jedním z nich je, že by člověk v den projití svatou branou neměl lpět ani na žádném lehkém hříchu. To znamená, že jestli je člověk běžně schopen omluvit si nějakou tu svoji slabůstku, v tento den by si ji omluvit neměl. Když se někdo moc nestará o to, aby odstranil nějaký svůj zlozvyk, tak tento den by se na to měl zaměřit.

Taky jsem se setkal s názorem, že pokud člověk nesplní podmínky pro získání plnomocných odpustků, tak pro něj putování ke svaté bráně nemá význam. Pro Bohem nabízené milosti je ale rozhodující, jakou touhu On nachází v lidském srdci. Pokud se někdo nachází v situaci, kdy nemá přístup ke svátostem, ale nosí v sobě touhu po odpuštění a milosrdenství, Bůh si jistě najde cestu, jak na takovou touhu odpovědět. Navíc je dobré si uvědomit, že i když někdo nemá k Ježíši přístup ve svátostech, vždycky má k němu každý přístup ve skutcích milosrdenství prokázaných bližním. Takto se setkávat s Ježíšem můžeme kdykoliv.

Na druhou stranu, pokud někdo všechno důkladně splní s pocitem, že na zahlazení svých vin má nárok za odvedený výkon splněných podmínek, pochopitelně mu unikne, co to vlastně je to Boží milosrdenství. Důvodem plnění podmínek není to, že za ně něco dostaneme, ale že tím se sami ve svém nitru vytvoříme dostatek otevřenosti pro velikost Boží lásky.

 


 


 

 

 

TV NOEKatolický týdeník Proglas Salesiánský klub mládeže Zlín Víra na Internetu Ambit - - -


Římskokatolická farnost sv. Vojtěcha - Otrokovice © 2008 | Code by pchweb.cz